Za bohy za víru,
za jejich oběti,
za rúže z papíru,
pro jediné objetí.
Za všechny ideály,
které jsme stratili,
za všechny večery,
které jsme prožili.

Za lidské osudy,
za jejích trápení,
za války, za zbraně,
za byty v přízemí.
Za všechny trable,
za všechno příkoří,
za nebe, za peklo,
sirky co nehoří.

Pro tyhle všechny
otevřu všechno co mám,
doma i v sobě
a za ty co jsem znal.
Za ty co mě znají víc,
než já sebe sám,
tak za ty vždycky
rád umíram.

Za lásku, za špínu,
co z lásky pramení,
za bolest, nemoci,
za vyschlé prameny.
Za všechny ty,
co jsme spatřili naposled,
za ty, co pochopili,
že život není med.

Pro tyhle všechny
otevřu všechno co mám,
doma i v sobě
a za ty co jsem znal.
Za ty co mě znají víc,
než já sebe sám,
tak pro ty vždycky
rád umíram.

A proto rád
za tyhle všechny
otevřu poslední láhev
a vykouřím svúj poslední dým.
My co jsme ztratili
iluze o světe,
tak už to řešíme jedine tím.

A proto vždycky tak rád umírám,
a proto vždycky rád umírám,
zas a zas umírám.

ZPĚT